logo

Dětský Autismus

Účinnost aminokyselinových preparátů při léčbě dětského autismu


Aminokyselinové preparáty mohou být podávány u dětí s různými variantami dětského autismu a stupně postižení. Při léčbě aminokyselinovými preparáty lze pozorovat zlepšení vnímání, rozšiřuje se komunikace nemocného s autismem s okolím, objevuje se uvědomění si sebe sama, okolí a jejich vzájemného vztahu, zlepšuje se řeč, její plynulost a její využití v komunikaci. Snižuje se frekvence či úplně mizí stereotypní pohyby, zlepšuje se vztah a ochota k hraní.


Výsledky léčby závisí na formě autismu a stupně postižení. Pacient s autismem pravděpodobně nebude mít absolutně normální chování, ale většina autistických dětí při podávání aminokyselinových preparátů začíná být více samostatných, kontaktních a jako výsledek více sociálně adaptovaných.

Daniel z Německa, tříletý kluk, začal s užíváním aminokyselin, ale rodiče v průběhu prvního měsíce nepozorovali větší změny. V průběhu druhého měsíce nás ale informovali, že se vše začalo měnit. Najednou si začal všímat domácího mazlíčka – kočky, kterou dříve vnímal jako stůl či jiný předmět nebo nábytek. Začal si také všímat aut jedoucích po ulici, která dříve vůbec nezaznamenával, začal potichu vyslovovat různá slova a zdá se, že jich mnoho zná. Cvičení s logopedem začalo přinášet první výsledky, chlapec začal spolupracovat, zatímco dříve byly tyto návštěvy čistě formální, logopeda si vůbec nevšímal. Více v sekci Příběhy z praxe.


 

Autismus je vývojové duševní postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stereotypními repetitivními vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi objevující se u dětí před třetím rokem života. Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí vznikající na neurobiologickém podkladě. Je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Duševní vývoj dítěte s autismem je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti, je doprovázen specifickými vzorci chování. Autismus zahrnuje širokou řadu poruch, od zjevné mentální retardace až po jedince s minimalizovanými příznaky, kteří nejsou ostatním nijak nápadní.

 

Stanovení diagnózy dětského autismu je složité vzhledem k odlišnostem ve schopnostech a chování jednotlivých autistických jedinců a stupni postižení smyslového vnímání. Základem postižení je odlišné smyslové vnímání a odlišné reakce na určité podněty. Děti postižené autismem lze rozeznat již během prvních měsíců života. Autisté se projevují lhostejností k druhým lidem; vyhýbají se očnímu kontaktu, minimálně komunikují, dávají přednost samotě a reagují pasivně na objímání a mazlení, neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů, zdají se postrádat empatii. Nemocní s autismem  typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Bývají náchylní k výbuchům vzteku nebo se uchylují k mechanicky se opakujícímu chování, například kývání, nebo stále dokola vypínají světla v místnosti a podobně. Některé děti s autismem mají agresivní nebo sebezraňující chování. Také hyperaktivita, neschopnost soustředění nebo výrazná pasivita se často s autismem pojí. V průběhu života může být sociální odcizení jedinců s autismem a Aspergerovým syndromem natolik intenzivní, že si mnoho z nich vytváří imaginární světy a přátele.

 

Většina nemocným autismem nedokáže zcela regulovat své jednání, které může vést od slovních výbuchů neadekvátních situaci až ke sebezraňujícímu chování. Autističtí jedinci typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. U autistů se objevují též poruchy řeči různé závažnosti. Někteří nemluví po celý život, u některých je vývoj řeči pouze opožděn, jiní používají řeč neobvyklým způsobem / vedou monolog na své oblíbené téma, komunikují pouze jednotlivými slovy, opakují naučenou frázi/. Autistické děti jsou málokdy schopné vést samostatný život bez intenzivní nápravné výchovy, oddané péče rodičů a někdy ústavní péče a podávání léků.


Autismus je poruchou, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Předpokládá se, že při vzniku autismu určitou roli  hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Moderní teorie tvrdí, že autismus vzniká až při kombinaci několika těchto faktorů. Diagnóza autismu je stanovena na základě odlišných projevů chování, které se objevují v raném věku života dítěte (do 36 měsíců).

 

Klasifikace autismu

- je definován tzv. triádou – výskyt příznaků alespoň v jedné z následujících oblastí:
sociální interakce
řeč používaná v sociální komunikaci
symbolická či imaginativní hra.

Dělení podle WHO
-    Autismus
-    Atypický autismus
- nemusí být přítomny všechny znaky autismu nebo vzniká až po 3. roce věku

  • Aspergerův syndrom

 

Zhruba u poloviny případů dětského autismu byly zjištěny různé nespecifické projevy mozkového poškození - abnormní EEG nález, abnormity mozečkové, abnormity mozkové kůry. U řady lidí s autismem byly popsány biochemické abnormity týkající se například dysfunkce některých neuromediátorů.

детский аутизм