Parkinsonova choroba

Účinnost aminokyselinových preparátů při Parkinsonově chorobě

Patogenetický mechanismus vzniku Parkinsonovy choroby se vysvětluje nedostatkem neurotransmiteru dopaminu, který zajišťuje přenos signálů mezi neurony. V oblasti mozku zvané „Substantia Nigra“ dochází k úbytku neuronů, které dopamin produkují.

Aminokyselinové komplexy stimulují nervové buňky k produkci dopaminu a zabraňují degenerativním změnám neuronů v substantia nigra. Výsledkem je zvýšení dostupnosti dopaminu v mozku a zmírnění neurologické symptomatiky nemocného s Parkinsovou chorobou.

Neurologická symptomatika při Parkinsonově chorobě zahrnuje svalovou rigiditu (ztuhlost), bradykinézu (zpomalení pohyblivosti), poruchy chůze a klidový či intenční tremor (třes). V dlouhodobém časovém horizontu nastává progresivní, postupné zhoršování kognitivních funkcí, které souvisejí s vnímáním světa kolem nás – myšlení, pozornost, vnímání, paměť, učení a řeč. Při Parkinsonově chorobě dochází také ke změně psychických funkcí a k výskytu psychotických symptomů.

Při podávání aminokyselin dochází ke zlepšení ve všech příznacích nemocného s Parkinsonovou chorobou. Zmírňuje se svalová rigidita a bradykineze, zlepšují se pohybové funkce a chůze. Z dlouhodobého hlediska aminokyselinové komplexy zmírňují také vliv Parkinsonovy choroby na kognitivní funkce nemocného a celkově zpomalují vývoj choroby, která může nemocného zcela invalidizovat.

Při podávání aminokyselinových preparátů lze také snížit podávání levodopa, který je používán při farmakoterapii Parkinsonovy choroby. Snížením dávky levodopa dochází k snížení výskytu nežádoucích účinků léčby. (Levodopa se v mozku přeměňuje na dopamin, který kompenzuje jeho nedostatek. Léčba je doprovázena výskytem nežádoucích účinků, při dlouhodobém podávání se účinnost léčby snižuje a je nutné zvyšovat dávky, v důsledku čehož dochází k častějšímu výskytu vedlejších účinků. )