Příklady z naší praxe 

Eva, 13 měsíců, dětská mozková obrna, epilepsie, Polsko

Když se Eva narodila s poškozením mozku, lékaři jí nedávali mnoho šancí. Dnes je jí třináct měsíců. Před půl rokem, když se dostala do našeho centra, byla fyzicky zaostalá a slabá, neudržela hlavičku a neměla vyvinutý sací reflex. Dnes je schopná se sama posadit a začíná lézt. Je veselé dítě a rodiče z ní mají radost. Fyzioterapeut, který má Evu v péči, je nadšený, v tak závažných případech se s takovým zlepšením ještě nesetkal.

Jakub, 2 roky, dětská mozková obrna (DMO), Česko

 
 

 

Jakub pokračuje s aminokyselinovou léčbou společně s rehabilitací. U Jakuba vidíme stále další zlepšení. Má minimální asymetrii svalového tonu i přes levostrannou hemiparézu, zlepšuje se v chůzi a dále se vyvíjí fyzicky i psychicky.

Před týdnem byl Jakub s maminkou na konzultaci v našem centru a všichni jsme měli obrovskou radost. Jakub šel sám v doprovodu Elišky, své maminky. Konečně Jakub začal chodit. Eliška neskrývá svou radost a je pyšná na úspěchy svého syna.

Stefanie, 10 let, dětská mozková obrna DMO, spastická diplegie, Rakousko

 
 

Se Stefanií jsme se poprvé setkali před pěti lety v ordinaci výborné fyzioterapeutky Marianny Lopez v Rakousku ve městě Graz. Marianna pracovala s tehdy pětiletou dívkou již několik let, její celkový stav a především spastická diplegie jí velice omezovala v běžném životě a měla negativní vliv na vývoj dívenky. Fyzioterapie byla jen částečně účinná a zlepšení se dostavovalo jen velmi pomalu a omezeně. Rodiče Stefanie – Gertruda a Gerhard se dozvěděli o možnostech zlepšení stavu u dětské mozkové obry (DMO) podáváním aminokyselinových komplexů a rozhodli se je vyzkoušet. Nyní má Stefanie za sebou již několik cyklů aminokyselin.

Je samozřejmé, že dětská mozková obrna (DMO) se nedá vyléčit. Je ale obrovský rozdíl v závažnosti postižení v dúsledku tohoto onemocnění. Je rozdíl, jestli se dítě či dospělý může sám o sebe postarat; jestli může sedět, vstát, samostatně chodit nebo chodit do školy či pracovat. Chodit do školy či pracovat.

A stejně tak Stefanie. Její celková kondice byla velice nepříznivá, když začínala s užíváním aminokyselin. Po několika cyklech aminokyselin se ale dostavilo zlepšení. Od té doby stále pokračuje v užívání aminokyselin a její stav se dále zlepšuje. Dnes může pohodlně sedět, plnohodnotně vykonávat činnosti rukama – psát, kreslit či malovat, pracovat na počítači. Všechny tyto dovednosti se zdály pro Stefanii nedostižitelné. Je úspěšná ve škole. Také pohybově se zlepšuje. Zlepšila se u ní rovnováha a svalový tonus, je schopna se samostatně postavit a také chodit s oporou. Naučila se věřit svému tělu a svým pohybovým schopnostem.

Dagmar, 80 let, CMP, Česko

Mám maminku, která má 80 let a před 4 roky prodělala mozkovou mrtvici. Diagnóza zněla levostranná hemiparéza a afaxie.

Obrátila jsem se na Centrum aminokyselinové léčby v Praze, kde po konzultaci jsem mamince začala podávat aminokyselinové preparáty.

Pokrok v jejím zdravotním stavu se dostavil velmi brzy. Maminka začala částečně mluvit, snížil se svalový tonus a po rehabilitaci je schopná se i samostatně pohybovat za pomocí zdravotních pomůcek.

Z pozitivních výsledků, které přinesla léčba aminokyselinovými preparáty a rehabilitace se raduji nejen já, ale i celá naše rodina a zdravotní personál, který se o maminku stará.

Doporučuji všem tuto léčbu, ale pozor – musíte začít co nejdříve. Pak má šanci i pacient pozdního věku prožívat v rámci možností kvalitní a spokojené stáří.

 

 

Jarmila

 

Cagala Tanja, 13 let,  dětská mozková obrna DMO, Rakousko

Tanja se narodila předčasně ve 28. týdnu těhotenství. Následující psychomotorický vývoj je narušen, je diagnostikována dětská mozková obrna (DMO). Vývoj intelektu a řeči je opožděn, trpí těžkou spastickou tetraparézou, vyskytují se u ní kontraktury kloubů, není schopna pohybu. Standardní léčebné metody jsou bez efektu. V roce 2006 – v jedenácti letech, kdy trpí navíc epileptickými záchvaty a je léčena antiepileptiky, je po konzultaci doporučena k aminokyselinové léčbě. Podávání aminokyselin je započato a již během první léčebné kůry dochází ke zlepšení psychického i motorického stavu. Ustupují epileptické záchvaty, vysazuje antiepileptika a epileptické záchvaty se již neopakují. Po dvou měsících podávání se stává aktivnější, zvyšuje se koncentrace a pozornost. Učitelé, kteří mají Tanju v péči, komentují s nadsázkou její stav: „Tanja lépe poslouchá a reaguje. Měla jakoby něco v uších a to je odstraněno.“ Dochází ke zlepšení funkcí pohybového aparátu - v současné době po několika léčebných kurzech dokáže každý den stát dvacet minut v chodítku. Tuto aktivitu poslední dva roky odmítala, neboť jí působila obrovskou bolest. Velké pokroky se dějí ve vývoji řeči. Je nyní schopna mluvit ve větách a souvětích, lze si s ní interaktivně povídat, dokáže popisovat své pocity a zážitky. Učí se novým slovům, která umí aktivně a správně používat. Zlepšení řeči doprovází také zlepšení paměti. Zlepšuje se schopnost koncentrace, sama si dokáže hrát až půl hodiny u počítače, vydrží sama psát a malovat a při společenských hrách jí zvýšení koncentrace a trpělivosti umožňuje hrát si s ostatními. V důsledku zlepšení pozornosti a paměti se zlepšuje orientace v prostoru, od září 2007 je navíc sama schopna pohybu na elektrickém vozíku. Bez doprovodu se tak dopraví až do své třídy ve škole a zpět domů. Po celou dobu svého života byla závislá na inkontinenčních pomůckách. V současné době se i tento handicap upravuje, pomůcky využívá jen vyjímečně, což také přispívá k její integraci do normálního života. Zvyšuje se její sebevědomí, je samostatnější a ustupují každodenní obavy, strach a nejistota.

Yasmina, 19 let, dětská mozková obrna DMO, imobilní, amauróza, Německo

U Yasminy se na základě nedostatku kyslíku v perinatálním období projevily příznaky postižení centrálního nervového systému. Klinicky se v důsledku perinatální hypoxie projevila porucha svalového tonu, omezení pohyblivosti a težký intelektuální a řečový deficit.

Yasmina má za sebou nyní už více než deset kurzů aminokyselinové léčby během posledních čtyř let.

Před prvním kurzem léčby v jejich šestnácti letech nebyla prakticky schopná jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Řeči rozuměla jen velmi málo a sama používala jen jednotlivá oddělená slova.

Rodiče chápali, že Yasminu nemůžeme vyléčit. Přáli si ale, aby se jí zlepšila řeč a mohli s dcerou komunikovat. Kromě toho je znepojovala agrese dívenky.

Po celou dobu aminokyselinové léčby se projevovaly změny k lepšímu a postup ve vývoji.

V současné době Yasmina mluví více a více, opakuje slova po druhých a i sama používá další výrazy. Pozorně poslouchá, když se na ni obrátíte a mluvíte s ní. Začala oslovovat svého otce „tatínku“, celkově ví, jak se kdo v rodině jmenuje. Může říci, co by si přála, například co by si přála jíst. Odpovídá na otázku, pokud se jí zeptáte, jak se jmenuje. Řeč i komunikce se nadále zlepšují.

V době prvních konzultací v našem centru stála Yasmina uprostřed ordinace, byla rozčilená a a kategoricky odmítala se posadit, jak vždy dělala v neznámém prostředí.

Na poslední návštěvě souhlasila a posadila se na židli, seděla a odpovídala na otázky.

Zlepšily se také schopnosti Yasminy – natáhne se a vezme si hrníček ze stolu, zvedne klíče z podlahy, které před ní někdo upustil.

Po posledním kurzu léčby se zmírnily také projevy agrese. Co se prozatím nepodařilo zlepšit, je spánek, který je narušený již od raného dětství. Od svých tří let špatně spí, v noci se opakovaně probouzí několikrát za noc, nemůže potom dlouho usnout. Snažíme se také toto postižení zlepšit.

Yasmina může být příkladem toho, jak může dlouhodobá léčba aminokyselinami i při těžkém postižení centrálního nervového systému, a to nejen u dětí, ale i v dospělém věku, mít pozitivní výsledky. 

Marie, 4 roky, Downův syndrom, opožděný vývoj, Chorvatsko

Marie je čtyřletá holčička s Downovým syndromem. Když k nám před rokem přišla, jen omezeně chodila a nebyla schopná běhat ani skákat. Největší problémy působila její řeč, měla omezenou slovní zásobu jen na několik slov. Působila charakteristicky jako dítě s Downovým syndromem - měla stále pootevřená ústa a vyčnívající jazyk.

Po měsící užívání aminokyselin se stala více aktivní a energická, výrazně se zlepšuje také imunitní systém, ke zlepšení řeči ale ještě nedochází. Po půl roce užívání se dostavilo také výrazné zlepšení řeči. Dnes Marie vypadá velmi dobře, ovládá mimiku obličeje, nemá pootevřená ústa a vyčnívající jazyk. Rodiče jsou s pokroky Marie velmi spokojeni a doporučují podávání aminokyselin rodičům s podobně postiženými dětmi.

 

Marii jsou dnes čtyři roky, je to holčička s Downovým syndromem, která se zdárně vyvíjí. Když k nám před rokem přišla, nemohla běhat ani skákat, znala jen pár slov a měla charakteristický výraz obličeje s pootevřenými ústy a vyčnívajícím jazykem.
 

Meliga, 3 roky, Downův syndrom, opožděný vývoj, Srbsko

 

Meliga je tříletá holčička ze Srbska s genetickým postižením. Vývoj holčičky byl také poznamenán v průběhu porodu, během kterého došlo k těžké asfyxii. Vývoj Meligy je tak již od narození velmi komplikovaný. 

Když se poprvé objevila v našem centru, právě oslavila první narozeniny. Její vývoj však tomuto zcela neodpovídal – schopnostmi a dovednostmi byla na úrovni tříměsíčního kojence. Zpoždění vývoje bylo naprosto jednoznačné a velmi výrazné. Meliga také trpěla u Downova syndromu velice častou kombinovanou srdeční vadou, která si vyžádala chirurgické řešení.

Rodičům jsme vysvětlili, jak aminokyselinová léčba probíhá, seznámili je s možnými výsledky léčby aminokyselinami a rodiče Meligy začali s podáváním aminokyselin ihned po první návštěvě. Podle našich zkušeností šance na zlepšení a další slibný vývoj byly reálné vzhledem k tomu, že se rodiče začali zajímat o léčbu již v tak nízkém věku dívenky. Zlepšení celkového stavu a kompenzace vývojového deficitu při léčbě aminokyselinovými preparáty je mnohem vyšší, pokud je podávání zahájeno v co možná nejčasnějším stadiu vývoje, v nízkém věku dítěte.

Během měsíce podávání aminokyselin bylo možné pozorovat první známky zlepšení. Začala si všímat okolí, reagovat na podněty, interagovat s rodiči. Vyvíjí se také fyzicky – sama se posadí a je schopná i sedět. Rodiče jsou nadšeni pokroky Meligy a pokračují dále v podávání aminokyselin. Současně se snaží dívence věnovat veškerou pozornost a stimulovat ji v dalším vývoji.  Meliga se vyvíjí i po intelektuální stránce a začíná mluvit.

V současné době se Meliga, navzdory nepříznivé prognóze a genetickému deficitu, vývojově přibližuje dětem ve stejném věku. Stále pokračuje s užíváním aminokyselin s nadějí na další slibný vývoj.

Paolo, 8 let, Downův syndrom, Itálie

Paolo je v současné době osmiletý chlapec s Downovým syndromem, jehož nepříznivou prognózu v kojeneckém věku se podařilo změnit díky aminokyselinové léčbě.
Rodiče se obávaly jestly jejich syn začne mluvít a jesltly u neho budou se vyvijet kognetivny funkce jelikoz hodne dětí s Downovým syndromem nenauči mluvit.
U Paolo bylo pozorováno závažné zpoždění psychického i motorického vývoje (včetně nízkého svalového tonu - hypotonie). Negativní prognózu podpořilo zjištění dalších vrozených vad byla diagnostikována srdeční vada, která další fyzický a psychický vývoj a celkový aktuálni stav dále zhoršuje, a lékaři odmítají tento stav vyžadující operační zákrok řešit vzhledem k nepříznivé celkové prognóze.
Paolovi je téměř rok a rodiče s ním přicházejí do centra aminokyselinové léčby.
Postupně se stav Paola začíná zlepšovat. Motorický vývoj (včetně svalového tonu) se stabilizuje a normalizuje, Paolo postupně začíná chodit. Zlepšuje se i psychický vývoj a intelekt, stále však zaostává vývoj řeči.

Ve dvou letech a devíti měsících věku na základě zlepšení prognózy po léčbě aminokyselinovými komplexy se lékaři rozhodují řešit jeho vrozenou srdeční vadu - podstupuje úspěšně operaci. Paolo pokračuje v léčbě aminokyselinami a ve věku tří let dochází též ke zlepšení a vývoji řeči – vyslovuje první slovní fráze a jednoduché věty.
Od šesti let se vývoj Paola stále více přibližuje vývoji zdravých dětí. Začíná chodit do školy, učí se úspěšně číst a psát, i počítat. Řeč a psychika se dále zlepšují. Je schopen abstraktního myšlení, které se u dětí s Downovým syndromem jen obtížně rozvíjí i při jinak příznivém vývoji.

V současné době se život Paola shoduje s životem jeho vrstevníků. Zvládá nejen své povinnosti ve škole, ale věnuje se i svým koníčkům. Aktivně sportuje – trénuje judo.
Rodiče i přesto volí jednou ročně pro Paola kúru aminokyselinovými komplexy.

U jedinců s Downovým syndromem a tedy také u Paola je nepochybně co zlepšovat po celý život.

Filip, 2 roky a 9 měsíců, epilepsie, mentální a fyzická retardace, amblyopie (tupozrakost), Polsko

Když Filip s rodičemi přišel poprvé do našeho centra, bylo mu jeden a půl roku. Jeho celkový stav i vývoj byl velice nepříznivý, psychicky i fyzicky byl velmi zaostalý, vývojově byl na úrovni tříměsíčního dítěte. Ve věku jeden a půl roku jen stěží udržel hlavičku, ve tváři měl nepřítomný výraz, bylo zřejmé, že nerozumí a nevnímá, když na něho mluvíte, a nebylo ani náznaků, že by se jakkoliv snažil komunikovat. Jeho stav byl dále komplikován častými epileptickými záchvaty. Navzdory antiepileptické léčbě v nejvyšších možných dávkách (Sabrin a Depakin) měl denně 50-67 epileptických záchvatů.

 

Porod Filipa byl komlikován asfyxií. Záhy po narození trpěl silnou svalovou spasticitou a od sedmi měsíců se u něho objevily epileptické (infantilní) spasmy. Vyšetření magnetickou rezonancí ukázalo atrofii mozkové kůry. Tím byla potvrzena nepříznivá prognóza pro další Filipův vývoj.

 

Rodiče Filipa nás kontaktovali a na základě konzultace se rozhodli pro podávání aminokyselinových komplexů. Během prvního měsíce užívání aminokyselin se u Filipa snížil počet epileptických záchvatů z původních až téměř sedmdesáti na třicet. Nyní jsou Filipovi dva roky a devět měsíců a již rok užívá aminokyselinové komplexy. Během této doby se snížil počet epileptických záchvatů na současné maximálně tři záchvaty za den a hlavně se začal vyvíjet dále. Jeho celkový stav se zlepšuje, tonus šíjových svalů se stabilizoval, může kousat a žvýkat tuhou stravu, snaží se lézt a když ho maminka zvedne a postaví na nohy, snaží se s oporou udělat krok. Výraz v jeho obličeji se změnil, že rozumí řeči, reaguje na to, co se mu říká, komunikuje. Jeho zrak je stále omezený, ale nyní je schopen alespoň rozpoznat obrysy.

 

Filip je odvážný chlapec, který dokázal nemožné – původní stav těžké mentální a fyzické retardace doprovázené slepotou a těžkou epilepsií dokázal zvrátit a dále se vyvíjet, to vše  během jednoho roku užívání aminokyselin. Před sebou má ale ještě hodně práce a bude muset vynaložit hodně úsilí, aby se jeho stav dále zlepšoval.

 Stephan, 36let, posthypoxická encefalopatie, Německo

 
 

Anna, 5 let, Rettův syndrom, Česko

 
Dívenka je na aminokyselinové léčbě od začátku léta minulého roku. Úspěchy léčby jsou zvláště výrazné vzhledem k charakteru jejího postižení.

Diagnóza Rettova syndormu byla u této dívenky stanovena na základě opoždění řečového a intelektuálního rozvoje. Diagnóza pak byla potvrzena molekulárně genetickým vyšetřením. Onemocnění je progresivní a prognóza je nepříznivá. Tato slova od lékařů slyší všichni rodiče dětí s Rettovým syndromem. Rodiče Anny se rozhodli ale nevzdát se, a tak se obrátili na naše centrum.

První pozorovatelné změny rodiče zazanamenali už během prvního měsíce léčby. Zlepšilo se její soustředění a začala se zajímat o okolí a ostatní členy rodiny. Začala vnímat a chápat, co se jí říká, a začala ukazovat a projevovat, co by si přála. Začala se zajímat o knížky, bavilo ji prohlížet je s rodiči. Také se zlepšila epizodická porucha dýchání, snížil se počet epizod hyperpnoe (nadměrné intenzity dýchání v klidovém stavu) a apnoe (zástava dechu).

Současně se změnil výraz ve tváři – z „grusného“ se výraz stal živým a přátelským. Došlo tak k potlačení projevů autismu, které jsou typické pro Rettův syndrom.

Zlepšení nadále postupuje. Dívenka začala chodit do mateřské školky, hraje si a chodí na procházky s ostatními dětmi. Učí se poznávat barvy. Zlepšuje se také motorika a udržování rovnováhy. Dívenka se naučila jíst sama lžicí.

Lěčení pokračuje. Rodiče i my doufáme a očekáváme další změny k lepšímu.

 

Gleb, 16let, dětský autismus, Izrael

 

 

 Nikita, 8 let, autismus, Německo

Nikita se narodil jako zdravé dítě během normálního porodu. Až do svých tří se zdál jeho vývoj jako zcela normální.

Ve věku tří let si rodiče povšimnuli opožděného a abnormálního vývoje řeči a chování vůči svému okolí. Řeč se nevyvíjela adekvátně věku a omezený rozvoj řeči dále bránil dalšímu vývoji Nikity.

Je umístěn do specializované školky. Lze pozorovat zvláštnosti a odchylky chování k okolí – zvláště ke svým vrstevníkům a rodičům. Obtížně navazuje oční kontakt, je hyperaktivní, podrážděný a objevují se u něho stereotypní vzorce chování a stereotypní pohyby. Netoleruje přítomnost cizích lidí, ale i členů rodiny.

V šesti letech lékaři diagnostikují dětský autismus.

Rodiče se obracejí na centrum aminokyselinové léčby, po konzultacích je zahájena aminokyselinová léčba. Po dokončení dvou kúr léčby aminokyselinami se stav Nikity zlepšuje. Stává se klidnějším, navazuje těsný oční kontakt s okolím. Autistické sklony jsou méně vyjádřeny, zlepšuje se a dále se vyvíjí řeč a otevírá se možnost sociální adaptace vrámci rodiny i širší společnosti. Objevuje se u něho potřeba tělesného kontaktu, vytváření vztahů s okolím. Ve škole si nachází přátele, stává se součástí společnosti. Účastní se běžných a mimořádných aktivit ve škole – i oslav s přítomností mnoha cizích lidí, na kterých se chová zcela přirozeně.

Dochází k dalšímu vývoji řeči jako komunikačního prostředku s okolím; dokáže nejen reagovat na dotazy, ale rozhovor s ním je aktivní, má zájem o okolí, klade dotazy.
Nikita se dále vyvíjí a se zlepšením celkového stavu Nikity souvisí také spokojenost rodičů, kteří mohou vytvářet vztah a komunikovat se svým dítětem.
 

Kubejko Milena, 11 let, epilepsie, Polsko
 

Jedenáctiletá Milena trpí od časného dětství epilepsií. Od stanovení diagnózy v 6 měsících byla léčena různými kombinacemi antiepileptik. V symptomatice převládají generalizované myoklonické záchvaty a absence. Psychomotorický vývoj je v důsledku těžkých záchvatů opožděn. Ve věku, kdy má nastoupit běžnou školní docházku, má stále záchvaty. Vzhledem k celkovému vývoji tak nemůže navštěvovat běžnou třídu. Je emočně labilní. Ve škole je zařazena do integrační třídy se speciálním přístupem. Ve věku deseti let byla iniciována aminokyselinová léčba. Po dvou cyklech léčby se výrazně snižuje frekvence a závažnost záchvatů. Již od počátku léčby se zlepšuje její pozornost, má více energie nejen vzhledem k ústupu epileptických záchvatů. Zkracuje se trvání záchvatů a mají lehčí průběh. Stabilizuje se emoční labilita, Milena je vyrovnanější a rozvíjí se u ní abstraktní myšlení.

V současné době pokračuje v léčbě aminokyselinovými komplexy, epileptické záchvaty jsou minimalizovány a celkový vývoj a výsledky ve škole odpovídají jejímu věku. Aminokyselinová léčba tak nejen umožnila normální psychomotorický vývoj této dívky, ale též optimalizovala průběh tohoto závažného onemocnění.

Savenko Tatjana, 23 let, trauma mozku, Německo

Německá dívka Tatjana prodělala v roce 2006 těžký úraz hlavy jako následek vážné autonehody. Tato dospělá dívka, která se v průběhu dětství a dospívání zcela standardně vyvíjela a vstoupila do života, byla po úrazu v komatu, její stav byl závažný a ohrožoval život. Prodělala opakované krvácení do mozku, vyvinul se u ní posttraumatický hydrocefalus. Opakovaně podstoupila chirurgické zákroky bez úspěchu, koma přetrvávalo více než rok. Nereagovala na okolí, při motorické stimulaci neměla žádný aktivní pohyb v končetinách. Její prognóza byla velice závažná a dle lékařů bez šance na jakékoliv zlepšení. Koma přetrvávalo. V této době se rodiče rozhodli pro konzultaci a následnou léčbu aminokyselinovými komplexy. Kombinace aminokyselin byly podávány celkem 11 měsíců s přestávkami mezi jednotlivými cykly. Tatjana se během prvních tří měsíců od začátku podávání probouzí z komatu, objevují se pohyby v končetinách, začíná sedět. Po šesti měsících podávání začíná mluvit, později je schopna samostatně bez pomoci pít a jíst. Po osmi měsících podávání aminokyselin začíná chodit. Její stav se neustále zlepšuje. Na německé klinice, kde byla léčena, se vývoj Tatjanina stavu dívají jako na „zázrak“.

V současné době u Tatjany přetrvávají problémy při samostatné chůzi – není si zcela jistá - a má problémy s pamětí. Integruje se zpět do života, obnovuje styky se svými přáteli – vede dlouhé hodiny telefonické rozhovory, je schopna psát na počítači a komunikovat. Obnovuje se její osobnostní charakteristika typická před úrazem, je opět velice vtipná a věnuje se oblíbenému vaření. V současné době se její stav neustále upravuje, i přes přetrvávající poruchu paměti a nejistotu při chůzi se připravuje k návratu do zaměstnání. Její prognóza je velice příznivá a má šanci, že bude schopna vést normální život bez následků úrazu.

Elisa, 24 let, dětská mozková obrna  DMO, Itálie

V dětském věku byla u této dívky diagnostikována dětská mozková obrna. Postižení pohybového aparátu se symptomatikou spastické tetraparézy bylo doprovázeno výrazným celkovým zpožděním vývoje. Nebyla schopna samostatného stoje, ani stoje s oporou. V průběhu života podstupovala nejrůznější formy rehabilitace, výsledek však byl zcela neuspokojivý. Opakovaně byla indikována k ortopedickým operacím s cílem zmírnit především spasticitu, výsledek však byl neuspokojivý a krátkodobý. Před osmi lety – ve věku 16let dívky - o se maminka dozvěděla o možnosti aminokyselinové léčby a dceru přivedla ke vstupní konzultaci. Byla zahájena léčba aminokyselinovými komplexy. Ačkoliv je nejlepších výsledků aminokyselinové léčby u nemocných s DMO dosahováno u dětí v nízkém věku, její stav se začal zlepšovat. Slečně Elise bylo v době zahájení podávání 16 let. Lze předpokládat vzhledem k výsledkům léčby i v tomto věku, že při zahájení léčby co nejdříve po stanovení diagnózy by výsledky byly ještě výraznější. V prvním týdnu léčby dochází k uvolnění spasticity, dolní končetiny jsou relaxovanější. Elisa přestává cítit bolest a napětí. Je schopna se s oporou postavit a stát. Dochází též k obnově a zrychlení mentálního vývoje. Zlepšuje se její pozornost a zrak. Emoční labilita, která trápí nejen Elisu, ale především její maminku a rodinu, se zlepšuje, Elisa je vyrovnanější. Navštěvuje běžnou školu, kde dosahuje výborných výsledků. Je přijata na univerzitu v Turínu, na které úspěšně studuje. Již nyní během studia dostává nabídky k práci, její budoucnost je zajištěna. Aminokyselinová léčba vedla ke zlepšení jejího celkového stavu a k následnému zařazení do normálního života, umožnila nejen vzdělávání, ale i dosažení výborných studijních výsledků na vysoké škole. Zlepšení pohybové aktivity je obrovské. Pokud by léčba byla zahájena ještě dříve, lze předpokládat, že výsledky léčby by byly ještě výraznější.

• Titulní stránka
• Aminokyselinová léčba
  • Dětská mozková obrna - DMO
  • Zpoždění mentálního vývoje a řečové poruchy
  • Dětský autismus
  • ADHD - Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou
  • Downův syndrom a další genetická onemocnění
  • Epilepsie
  • Cévní mozkové příhody (CMP) a traumata hlavy
  • Parkinsonova choroba
  • Amyotrofická laterální skleróza
  • Roztroušená skleróza
  • Rehabilitace
• Metodika podávání aminokyselinových preparátů
• Publikace
  • Využití aminokyselin při suplementární léčbě neurologických onemocnění
  • Zkušenosti s použitím aminokyselinových preparátů u dětské mozkové obrny
  • Aminokyselinová léčba
• Přiklady z naší praxe
• Kontakty
• Nejčastější dotazy