Rehabilitace - účinnost aminokyselinových preparátů při rehabilitaci

Při neurologických onemocnění se často vyskytují různé druhy paréze (vysoký nebo nízký svalový tonus, porucha rovnováhy, apod.). Při provádění různých forem rehabilitace, doporučejeme současně podávat aminokyselinové preparáty, které zrychlují účinnost a efektivitu prováděné rehabilitace.

Aminokyselinová léčba nabízí komplexní řešení neurologického onemocnění. V místě příčiny – v centrálním nervovém systému způsobuje stimulaci neurogeneze, aktivaci spících nervových buněk a využití vlastních rezerv organizmu, a tak obnovení nebo zlepšení deficitu postižené funkce organizmu. Zasahuje tak nejen při postižení pohybového aparátu, ale pomáhá i při řešení mentální retardace, poruch intelektu, vnímání a řeči. Aminokyselinové komplexy v důsledku svého mechanismu působení zefektivňují rehabilitační přístup, lze tak dosáhnout při léčbě patologie pohybového aparátu výborných výsledků. Rehabilitační postup přispívá při podávání aminokyselinových komplexů k intenzivnější stimulaci neurogeneze v centrálním nervovém systému a tím k rychlejší a účinnější obnově pohybové funkce stimulované aminokyselinami.

                                                                      
Současný lékařský přístup u těchto závažných neurologických onemocněních se vzhledem k omezené možnosti ovlivnit příčinu choroby /poškození nervové tkáně, nervových buněk/ současnou dostupnou farmakoterapií soustřeďuje na zlepšení stavu pohybového aparátu nemocného pomocí rehabilitace a různých rehabilitačních přístupů.  

 

Jak léčebné postupy rehabilitace zahrnuje?

V současné době zahrnuje řadu léčebných postupů, z nichž základní je fyzioterapie – cvičení pacienta s odborným vedením lékaře a zdravotnického personálu. Kromě fyzioterapie zahrnuje rehabilitace masáže, elektroléčbu, vodoléčbu, léčbu za pomoci laseru, reflexní terapii či akupunkturu – zvolené postupy při rehabilitaci závisí na rozhodnutí lékaře a možnostech daného zdravotnického zařízení specializovaného na rehabilitaci. Rehabilitace se však zaměřuje pouze na pohybové ústrojí, na schopnost obnovení nebo zlepšení fungování pohybových funkcí, a tak umožnění běžných životních aktivit nemocného. Rehabilitace však neovlivňuje podstatu onemocnění – poškození centrálního systému, výsledky rehabilitačního léčebného přístupu jsou proto pouze omezené.                            

Současný lékařský přístup se zaměřením na rehabilitaci nemůže ovlivnit další postižení při neurologických onemocněních – poruchu intelektu, vnímání, řeči, zraku, koordinace pohybů a dalších postižení.


Aminokyselinová léčba nabízí komplexní řešení neurologického onemocnění. V místě příčiny – v centrálním nervovém systému způsobuje stimulaci neurogeneze, aktivaci spících nervových buněk a využití vlastních rezerv organizmu, a tak obnovení nebo zlepšení deficitu postižené funkce organizmu. Zasahuje tak nejen při postižení pohybového aparátu, ale  pomáhá i při řešení mentální retardace, poruch intelektu, vnímání a řeči.           

Aminokyselinové komplexy v důsledku svého mechanismu působení zefektivňují rehabilitační přístup, lze tak dosáhnout při léčbě patologie pohybového aparátu výborných výsledků. Rehabilitační postup přispívá při podávání aminokyselinových komplexů k intenzivnější stimulaci neurogeneze v centrálním nervovém systému a tím k rychlejší a účinnější obnově pohybové funkce stimulované aminokyselinami.     

 

V jakých případech má Rehabilitace smysl?  

                       
Příkladem onemocnění, při kterém má rehabilitace zásadní význam, je dětská mozková obrna – DMO, která je charakterizována poruchou hybnosti a poruchami mentálního vývoje a komunikace, smyslovými vadami a zvýšenou epileptickou aktivitou. Dětská mozková obrna – DMO je cca u 70%  nemocných doprovázena vývojově podmíněnými poruchami intelektu - mentální retardací. Mentální retardace je nejčastější a také nejzávažnější přitěžující faktor DMO. Projevuje se mimo poruch učení, komunikace a socializace také tím, že v různé míře - v závislosti na tíži mentálního deficitu - zpomaluje vývoj lokomoce a vertikalizace a omezuje či znemožňuje pohybovou aktivitu nemocného.


Základem současné léčby DMO je fyzioterapie (rehabilitační cvičení), která se zaměřuje na lokomoci a vertikalizaci nemocného, dále pak na postižení jednotlivých svalových skupin a vazivového aparátu postižených spasticitou či hypotonií různými rehabilitačními přístupy. U nás je nejrozšířenější tzv. Vojtova metoda, ale nezřídka jsou využívány i prvky fyzioterapeutických škol s jiným rehabilitačním přístupem. Rehabilitační léčba DMO by měla být přísně individualizovaná a vycházet z porozumění patofyziologie hybné poruchy. Rehabilitace u dětské mozkové obrny je těžký, komplikovaný a dlouhododobý léčebný přístup vyžadující velké úsilí ze strany rodiny postiženého dítěte, při kterém výsledky rehabilitační léčby neodpovídají očekávání.   

 

Perinatální encefalopatie v novorozeneckém období je dalším příkladem postižení s důležitou úlohou rehabilitace v léčebném přístupu. Vzniká poškozením CNS v době před porodem, během porodu a krátce po něm. V dalším vývoji vede k vývoji DMO, epilepsie, hydrocephalu a oligofrenie. Léčbě aminokyselinami svým mechanismem působení do značné míry kompenzuje patologie vzniklé v perinatálním období. V tomto období je mozek vysoce plastický, a tak a umožňuje předejít vývoji dalších patologií. Při perinatální encefalopatii způsobené hypoxií v průběhu těhotenství nebo při porodu lze podáváním aminokyselin v raném období dosáhnout velice výrazného účinku a zlepšení /snížení spasticity, výrazné zlepšení rovnováhy, minimalizace asymetrického vývoje/ –  k efektu dochází v 95 % případů. Kombinace aminokyselinové léčby a rehabilitace tak zásadním způsobem ovlivňuje další vývoj dítěte.